Startuje reforma transferu znalostí

V Národní technické knihovně v Praze proběhla 25. ledna 2024 konference k představení reformy transferu znalostí. Reforma podpoří posun České republiky k ekonomice poháněné vědou. Akci zahájili premiér Petr Fiala a ministryně Helena Langšádlová, vzdáleně účastníky pozdravila eurokomisařka Iliana Ivanova. Do panelových diskusí se zapojili zástupci akademické i podnikové sféry, veřejné správy i finančního sektoru. Stejně široké zapojení vyžaduje celá reforma.

Konference k představení reformy transferu znalostí se nesla ve znamení propojování dvou světů s odlišnými motivacemi i přístupy k výzkumným otázkám: akademického a podnikového světa.

„Je dobře, že se diskuse posunula od toho, že chybí veřejné peníze, k tomu, že je to o kultuře a světech, které si nerozumí,“ potvrdil Jakub Nešetřil, představitel úspěšného transferu a zakladatel iniciativy Česko.digital, a dodal: „Svorníkem je interní lidská motivace: nikdo nemá být nucen ke spolupráci, obě strany musí chtít, mají z toho mít radost.“

Na konferenci se potkali zástupci akademického světa, byznysu, státní správy, finančního sektoru, venture kapitálu a v panelových diskusích věnovaných jednotlivým částem reformy diskutovali možnosti propojení těchto rozdílných kultur.

Premiér Petr Fiala ve svém úvodním slovu popsal nutnost propojení byznysu a akademie kvůli ekonomickému rozvoji naší země, naší konkurenceschopnosti a strategické odolnosti:

„Cesta k úspěšné budoucnosti naší země vede přes inovace, vede přes transfer technologií.“

Ministryně Helena Langšádlová následně reformu přirovnala k domečku jedním tahem, který symbolizuje nutnost propojení všech částí ekosystému od výzkumných organizací po venture kapitálové fondy. Vše spolu musí dobře fungovat a všechny linky je potřeba posílit naráz. Ministryně postupně představila všechny oblasti reformy. Není přitom náhoda, že začala podniky: na začátku úspěšného transferu musí existovat potřeba inovace v konkrétním byznysu nebo nutnost společenské změny. Cíle reformy ministryně shrnula ve třech bodech: potřebujeme dotahovat výzkum do reálných řešení, nebát se jít do rizika spojeného s podnikáním a díky tomu více než dřív stavět českou ekonomiku na výzkumu.

Orientace byznysu na R&D

Během úvodních dvou panelů bylo zřejmé, že podnikový sektor vnímá nutnost posunu ke znalostní ekonomice. Potenciál, na kterém jsme stavěli svou konkurenceschopnost v posledních třiceti letech, se do značné míry vyčerpal. Potřebujeme dynamický startupový ekosystém, který staví na nových technologiích. To potvrdil Vít Horký, zakladatel asociace Czech founders:

„Je důležité spolupracovat. V tom je tato reforma obrovsky důležitá. Máme 1 200 technologických startupů, ale jen jednotky jsou z akademické půdy. Jsme v tom daleko za evropským průměrem. Startupy jsou hnacím motorem ekonomiky. Naše ambice je mít jich zde desetitisíce.“

Posun ke znalostní ekonomice se ale týká i velkých zaběhaných firem. Jak s nadsázkou poznamenal Martin Jahn, člen představenstva Škoda auto, tváří v tvář novým globálním trendům a technologickému vývoji je i velký výrobce automobilů v zásadě v pozici „startupu“. Jinými slovy, dobové výzvy jsou velké a posun je nutný v celé ekonomice. Tomáš Salomon, generální ředitel České spořitelny, shrnul situaci jednoznačně:

„Ambice bychom měli mít velké. Vlak je rozjetý, v tuto chvíli koukáme na koncová světla, měli bychom mít ambici se dostat aspoň do posledního vagónu.“

Jako hlavní nástroje změny panelisté identifikovali posílení daňových odpočtů na výzkum a vývoj a doplnění současné úpravy zaměstnaneckých akcií, aby vyhovovaly i startupům. Řeč byla i o tom, jak těžké je občas prosadit se s podnikatelským záměrem v univerzitním prostředí. Monika Štěpánová, zakladatelka spin-offu Mendelovy univerzity v Brně Lightly technologies, popisovala rozdíl, který u nás vnímá oproti zahraničnímu prostředí:

„V zahraničí mívají univerzity program pro startupy, berou podíl ve startupech, pronajímají kanceláře za symbolické 1 €. U nás to, že si někdo založí spin-off při univerzitě, často ani není vnímáno pozitivně.“ Podpora pokulhává i ze strany státu: „Zaměstnanecké akcie jsou nezbytnost.“

Orientace výzkumných organizací na transfer

Potřebnost transferové podpory na akademických pracovištích zdůraznila i předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která popsala, že se na jedné straně za poslední dekádu ve vědecké sféře mnohé změnilo směrem k důrazu na aplikaci, ale že zároveň stále chybí silnější transferové zázemí včetně fundraisingu či managementu duševního vlastnictví. Změna je ale nutná i ve všeobecné kultuře a přístupu kontrolních orgánů:

„Vědec, který chce něco aplikovat, nesmí být zatížen presumpcí viny.“ 

Způsobem propojení univerzitního a podnikového prostředí je i profesní doktorát, tedy společný doktorský program firem a univerzity. Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy, zmínila dobrou praxi s „industriálním doktorátem“ z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Významným příkladem dobré praxe je i výzkumný klastr The Parc, který založila společnost Zentiva spolu se třemi akademickými pracovišti. „Profesní doktoráty jsou velkou a potřebnou výzvou pro tento systém. Firmy potřebují výzkumníky-experty, což absolventi většinou nejsou. The Parc byl založen právě proto, aby připravoval experty jak na akademickou, tak průmyslovou kariéru,“ vysvětlil Ondřej Dammer, operační ředitel výzkumného klastru, a zmínil i další body reformy: „Důraz by měl být kladen také na nastavení akreditačních standardů. V hodnoticích kritériích výzkumných pracovníků se zatím nepočítá s aplikací.“

Posílení transferového ekosystému

Transferový ekosystém zahrnuje širokou škálu aktérů. Klíčovou roli pro jejich propojování hrají zejména dva typy institucí: transferové kanceláře při výzkumných organizacích, typicky vysokých školách, a inovační centra, obvykle s krajskou působností.

„Na Univerzitě Karlově se výkonnost transferové kanceláře sleduje podle dvou oblastí parametrů. Zaprvé to jsou obchodní příležitosti, tedy licence, patenty, spin-offy, a kolik a kdy to vrátilo peněz. Mezi sledované cíle transferových kanceláří musí patřit příjmy z transferu. Ty jsou snadno měřitelné, transparentní a všichni k tomu mají stejný přístup. Druhá část je sociální impakt, což se složitě měří. Nastavili jsme jednoduchou metriku, která počítá důležité mediální výstupy. Motivovat vědce jde pomocí mediálních výstupů. Vědci závidí kolegům, že se o nich píše v novinách, a chtějí taky propagovat své výsledky,“ popsal Otomar Sláma, předseda správní rady Charles University Innovations Prague a.s. a člen kolegia rektorky Univerzity Karlovy pro znalostní a technologický transfer. Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku Transfera.cz a ředitelka Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity, zdůraznila, že nejde jen o transfer k byznysu, ale především k veřejnosti, která z toho má mít užitek. Společenský užitek je nakonec to důležité, přestože nemusí mít finanční dopady.

Na motivační stránku se zaměřil i David Uhlíř, ředitel pro strategii v Jihomoravském inovačním centru:

„I my máme zkušenost, že nejlépe funguje metoda řízené závisti. Zároveň se systém chová tak, jak je měřen, bez bonifikace je těžké motivovat. Pomohlo by, kdyby se část institucionální podpory navázala na aktivity transferu.“

Role inovačních center pro transfer by se podle něj mohla posílit zejména ve fázi proof-of-concept, tedy před vznikem spin-off společnosti. Na další fáze již inovační centra nástroje mají, spolupráce s akademickým sektorem ale zatím příliš rozšířená není.

Posledním typem transferové infrastruktury, kterou zmiňuje reforma, jsou pracoviště na univerzitách či ústavech Akademie věd ČR, která se zaměřují na témata potřebná pro tvorbu veřejných politik, tzv. policy labs. „Zřizovat policy labs na vysokých školách a na Akademii věd ČR dává smysl v některých případech: zaprvé – když ministerstvo nemá výzkumný ústav a nemá možnost ho založit, zadruhé – když výzkumné potřeby nejsou tak velké, aby bylo nutné zřizovat nový ústav, zatřetí – když své výzkumné instituce ministerstvo sice má, ale neplní jeho výzkumné potřeby. V tom mohou být policy labs vítaným konkurenčním prvkem,“ popsal situaci Daniel Münich, ředitel Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI, jednoho z mála dlouhodobě fungujících pracovišť tohoto typu. Zmínil též základní předpoklad, že poptávka musí být na straně ministerstev – i k tomu jsou v reformě navržené podpůrné kroky.

Bezpečné a transparentní legislativní prostředí

Legislativní prostředí pro transfer znalostí má významným způsobem zpřehlednit nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Po více než 20 letech zde vzniká nový legislativní rámec, jak upozornila Jana Havlíková, náměstkyně ministryně pro vědu, výzkum a inovace: „Musíme se zaměřit na změnu mentality, abychom vnímali výzvy jako příležitosti, a ne hrozby. Neúspěch se u nás dlouho připomíná, úspěch se závidí.“ To potvrzovali i další řečníci, Jan Urban, vedoucí odboru pro transfer technologií a fundraisingu ČVUT, nebo Martin Fusek, ředitel IOCB Tech:

„Na univerzitách přetrvává pocit, že se má dělat jenom věda a výuka. Většina lidí se tam bojí zakládání spin-offů a podnikání.“

S legislativní jistotou v nejčastěji řešených otázkách a pochybnostech okolo nakládání s duševním vlastnictvím nebo zakládání spin-off společností mají podle reformy pomoct metodická doporučení. Jak upozornila Kateřina Hartvichová, patentová zástupkyně ve společnosti HARBER IP, doporučení nesmí být příliš specifická, mají spíš odstraňovat mentální bariéry a tím rozšiřovat prostor pro jednání. Existence metodik a předem stanovených postupů vede často naopak k omezením, pokud je doporučená praxe následně vymáhaná.

Cílená a efektivní veřejná podpora

Klíčovou veřejnou podporu transferových aktivit zajišťuje Technologická agentura ČR v programech pro proof-of-concept (dnes v rámci programu SIGMA) a také v programech pro zadávání veřejných zakázek k výzkumným účelům ze strany orgánů státní správy (dnes BETA3), které představil Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR. Diskutovalo se ale zejména o návaznosti jednotlivých typů podpor zejména mezi základním a aplikovaným výzkumem. „Nemáme rozlišovat základní a aplikovaný výzkum, máme se na to dívat jako na kontinuum výzkumných aktivit. A podobně se máme dívat i na veřejnou podporu. Kdyby se podařilo to propojit, vědci budou spíš přemýšlet o transferu a o tom, jak podnikat, než jak naplňovat specifika různých typů programů. Proto je dobře, že i Grantová agentura ČR připravuje svůj proof-of-concept program,“ vysvětlil Jiří Homola, místopředseda Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Grantová agentura ČR se při přípravě tohoto programu inspiruje praxí Evropské výzkumné rady (ERC), jak popsala Alice Valkárová, členka vědecké rady ERC a předsednictva Grantové agentury ČR.

Posílení soukromých investic

V případě financování transferových aktivit je ale zcela zásadní nezůstávat u veřejných prostředků. Ty mají projekty podpořit jen v případě, kdy výsledný produkt nenabízí takovou návratnost, aby si našel soukromého investora, ale nese významnou společenskou hodnotu, nebo není na dostatečné úrovni technologické připravenosti. Hlavní část financování musí fungovat jako investice.

„Veřejných zdrojů je méně než soukromých, je nutné s nimi zacházet tak, aby pákovaly soukromé investice,“

potvrdila Andrea Ferjenčíková, zástupkyně skupiny Evropské investiční banky v ČR, s tím, že investičních prostředků může být dost, ale je potřeba umět nacházet vhodné projekty. K tomu je zapotřebí kombinace několika faktorů, jak popsal Jan Seger, ředitel útvaru Financování a poradenství České spořitelny, s nedávnou zkušeností investice do dosud jediného transferového fondu v ČR: „Pro investici do i&i Bio jsme se rozhodli díky tomu, že to byla velmi zajímavá myšlenka, stál za tím zkušený tým, a bylo zde spojení s renomovaným výzkumným pracovištěm, které do toho dalo vlastní prostředky.

V první řadě je to ale sázka na tým, na investiční manažery, bez nich to pro banku nefunguje. Fond fondů, navržený v reformě, může vybudit další investiční manažery, aby založili nový fond a zaměřili se skrze něj na investice do nějaké specifické oblasti výzkumu a vývoje.“ Zuzana Picková, ředitelka Czech Private Equity & Venture Capital Association, upozornila, že dnes vychází z univerzit příliš málo spin-offů na to, aby to uživilo víc specializovaných fondů. Jejich vznik ale může podpořit vývoj na univerzitách, aby tam byla větší chuť spin-offy zakládat.

Poslední panel tak jasně deklaroval nutnost souběžných kroků na všech stranách: výzkumné organizace potřebují finance pro to, aby dotahovaly projekty do pokročilejších fází, investiční fondy ale budou vznikat jen tam, kde se ukáže potenciál pro investice, tedy dostatečné množství projektů. Veřejné finance to mají podpořit, ale nemohou to v plné míře nahradit. Že klíčem k posunu je koordinované úsilí na všech stranách, je tedy hlavním výstupem konference a též hlavním záměrem celé reformy.

Odkaz na kompletní galerii fotografií ze zahajovací akce naleznete zde